Všichni víme, že děti jsou jako houby. Na první pohled zvládnou mnohem rychleji než dospělý přijmout změny a učí se opakováním a přijímáním vzorců ze svého okolí. Stejně tak si malé dítě, a to víme i z vlastní zkušenosti, bez větší námahy a úplně automaticky osvojí jazyk nebo jazyky prostředí, ve kterém vyrůstá.
Miminka se intenzivně učí tím, že se takzvaně vnořují to mateřského jazyka. Přirozeně kladou důraz na percepci od rodilého mluvčího, což prakticky znamená důraz na porozumění.
Víme také, že mozek se vzhledem ke své plasticitě učí pomaleji v dospělosti než v dětství, ale procesně se mozek dítěte učí stejně jako mozek dospělého. To, co však dětem oproti dospělým z větší části chybí, je strach a ostych ze špatné výslovnosti či chybovosti v kontextu věty.Každé dítě přece ví, že pointou je nechat se vtáhnout do hry. To si můžeme přeložit jako ponořit se do výuky cizího jazyka. Nejsnazší to tak mají děti z bilingvního prostředí. Všichni jsme ale určitě slyšeli i názor, že to tyto děti mají v mnohém těžší. Není tomu tak.
Zde jsou dnes již popřené mýty o bilingvní výchově.
Jak se ale dítě, které nepochází z bilingvního prostředí, učí anebo může naučit další jazyk – jiný než mateřský? Projděme si trošku historie:
Počátky výuky cizích jazyků zaznamenáváme už ve starém Římě. Metoda výuky spočívala v rozmlouvání učitelů s jejich žáky. Předmětem výuky byla nejčastěji řečtina, a Quintilianus (1. st. n. l.) dokonce doporučoval učit děti dříve cizí než mateřský jazyk. Ve středověku pak byla nejčastěji používanou metodou metoda pasivního drilu a paměťového rázu.
V 17. a 18. století se postupně začínají prosazovat metody humanistické. Jedním z představitelů se stává český rodák, Učitel národů Jan Amos Komenský. Jeho teorie jdou proti mechanickým překladům a podporují porovnávání prostředků v mateřském a cizím jazyce. Paralelně s humanistickým proudem rozvíjí své učení John Locke, dle kterého je praktické používání cizího jazyka – především mluvení – nejrychlejší metodou jeho učení.
Ale byl to právě Maximilan Delphinius Berlitz, který na poli individuálního vzdělávání cizího jazyka začal v r. 1878 rozvíjet přímou metodiku, která funguje dodnes. Žák komunikuje se svým lektorem – rodilým mluvčím jazyka výuky – výhradně v cílovém jazyce. Individuálně přizpůsobená výuka zajistí žákovi sebevědomí v rozmlouvání s jeho lektorem. Tak, jak je bilingvní dítě vystaveno cizojazyčnému prostředí, i žák Bberlitzovy metody se v rámci výuky absolutně vnoří do světa cizích jazyků a rozmlouvání se svými lektory. A může to být jak v rámci výuky, tak v létě během dětského tábora nebo letní školy.
Od počátků až dodnes se však můžeme u dětí držet několika bodů, jak je naučit jiný než mateřský jazyk:
Hra a zábava by měly být u dětí klíčovým prvkem. Dítě se nejvíc naučí při hravých aktivitách – zapojte proto hry, písničky nebo příběhy. Když je učení zábavné, děti si rychleji osvojí slovíčka i gramatiku, a přitom se z učení těší.
Důležitým bodem je pravidelný kontakt s cizím jazykem. Můžete využít služeb jazykové školy či na dítě denně cestou do školky/školy mluvit jen anglicky. Nemusíte se bát zapojení interaktivních prvků v podobě cizojazyčných aplikací nebo účelových videí ze sociálních sítí.
Jazykové dovednosti se nejvíce prohlubují skrze prostředí a sociální interakci. Umocněte učení prostřednictvím skupinových aktivit, kde děti mohou vzájemně komunikovat a sdílet své jazykové dovednosti. Máte známé nebo kamarády, kteří mluví nebo stejně jako vy chtějí, ať jejich dítě mluví cizím jazykem? Domluvte se a zapojte je. Kamarádi s podobným cílem vytvoří podporující prostředí, které motivuje k pravidelnému procvičování.
Zapojte využívání jazykových dovedností do běžného života. To může zahrnovat psaní deníčku, hraní divadla, nebo dokonce společné vaření podle receptu v cizím jazyce. Tímto způsobem dítě automaticky a zcela přirozeně aplikuje znalosti v různých situacích.
Stokrát opakovanou pravdou zůstává, že každé dítě je jedinečné a jiné, a učí se proto jedinečně a jinak. Mějte proto porozumění pro individuální potřeby a tempo každého dítěte. Najděte spolu právě ten způsob učení, který nejlépe odpovídá vašemu dítěti, a právě jeho zájmům.
Výuka cizích jazyků by měla být pro děti inspirujícím dobrodružstvím plným radosti a objevování. S integrovaným přístupem, který zahrnuje hru, pravidelný kontakt, přirozená kurikula, sociální interakci a individuální přístup, mohou děti efektivně a radostně rozvíjet své jazykové dovednosti.
