Moje cesta k angličtině s Berlitz

Je pochmurný listopad, aktuálně řádí další vlna koronaviru. Pro většinu z nás to znamená několikátý měsíc doma na homeoffice. Každý den ušetřím několik hodin díky tomu, že nemusím dojíždět do kanceláře. Říkám si, že tentokrát TO konečně udělám a pořádně.

Poprvé jsem hrozně nervózní a netuším, jestli to vůbec zvládnu. Na druhé straně monitoru se naštěstí objevuje usměvavá Adriana. Já sama si samozřejmě přijdu naprosto trapně a mluvím v jednoduchých větách a naučených vzorcích stále dokola. Po hodině a půl plné stresu a propoceného trička mě ale napadá, že povídání vlastně bylo skvělé… Moje první lekce angličtiny v Berlitz – jen já a lektorka.

One to one lekce: úplně nová zkušenost

Adriana konverzaci se mnou nevzdává a povzbuzuje mě. Je vtipné, že lekce jsou stavěné na situaci kdy svět ještě fungoval normálně, proto většina našich konverzací začíná se smíchem větou, kdyby nebyl covid, tak…

Po několika týdnech se přistihnu při myšlence, že se už těším na čtvrteční večer, kdy mě čeká další lekce, a poctivě dělám domácí úkoly. Adriana po krůčcích napravuje hříchy českého školství v podobě výuky cizích jazyků a nabízí mi nové věty a slovíčka. Když sklouznu zpět k jednoduchosti, nenápadně mě pošťouchne a připomeneme, co jsme se spolu naučily.

Pokrok, který vidím i já sama

Pomalu získávám jistotu: rozumím skvěle, už i trochu lépe píšu, jen v mluvení mi jde pokrok pomaleji. Pořád převládá nejistota a přemýšlení nad každou větou. Přesto jasně vnímám, jak si citelně rozšiřuji slovní zásobu.

Skutečně užitečná zpětná vazba

Po dvaceti lekcích přichází opakování a já se cítím jako při oné první lekci. Snad mi v té hlavě něco zůstalo… Kupodivu ano, témata se mi vynořují z mysli naprosto přirozeně a rychle reaguji na otázky. Zase si tedy nebudu moc fandit, občas určitě zaváhám. Po pár dnech přichází do e-mailu hodnocení přímo od Adriany. „Sakra, mám to vůbec otevřít?“ říkám si. Hodnocení je navzdory mým černým představám velmi pozitivní.

Díky tomu se na další lekci těším. Už se nekontroluji při každé větě a snažím se mluvit více rozvinutě a neopakovat neustále ta sama slova. A jde to! Čtvrteční večery jsou moje a hodinu a půl s Adrianou si užívám.

Sleduji svůj pokrok a jsem mile překvapená, kam je možné se posunout za pár lekcí. Nejvíc oceňuji, že mám Adrianu jenom pro sebe a nemusím se stydět před kolektivem (i kdyby byl „jenom“ online). A způsob výuky ve stylu povídání dvou kamarádek, kdy jedna tu druhou mimoděk něco naučí, pro sebe vnímám velmi pozitivně.

I když to z počátku znamenalo překonat vlastní ostych, lekce koncipované jako „pouze já a lektor“ bych pro sebe už za jiné nevyměnila.

Anna